Výživový význam manganu
Vydáno: 1. 9. 2009
Autor:
Mangan je důležitý jako kofaktor řady enzymů. V praxi se neprojevuje jeho nedostatek ani nadbytek, za bezpečné množství se považuje 11 mg denně.
Mangan, který se řadí k esenciálním stopovým prvkům, se v přírodě vyskytuje především v oxidačním stupni II a III. V organismu je důležitý především pro vlastní vytváření enzymů jako superoxid-dismutáza (katalýza konverze superoxidových radikálů na peroxid vodíku), pyruvát-karboxyláza (glukoneogenese), argináza (odstranění amoniaku močovinovým cyklem), glykosyl-transferáza (aktivace syntézy proteoglykanů a tím tvorby chrupavčité a kostní tkáně).
V potravinách se mangan vyskytuje nerovnoměrně. Zatímco ve většině potravin je obsaženo méně než 5 mg/kg, bohatými zdroji jsou obilí, kakao, ořechy a nejvíce čaj (až přes 900 mg/kg, ve výluhu 1,4 až 3,6 mg/l).
Absorpce je ovlivňována řadou faktorů a snižuje se při zvyšování příjmu. Konkurujícím prvkem při absorpci je železo, takže při suplementaci železem v dávce 60 mg/den se hladina manganu v séru sníží tak, že dojde ke snížení aktivity superoxid-dismutázy v leukocytech. Zajímavé je, že absorpce manganu je u mužů nižší než u žen, což se vysvětluje vyššími zásobami železa v těle mužů. Nadměrná suplementace manganem zase naopak snižuje absorpci železa. Absorpci manganu snižují i vysoké dávky vápníku a hořčíku a také kyselina fytová, šťavelová nebo polyfenoly. U dospělých je absorbováno 3 – 8 % přijatého manganu, u dětí více.
V krvi se mangan vyskytuje jako volný nebo vázaný na globuliny. Vazbou na transferin se část manganu dostane do okolí jaterní tkáně. V těle se je obsaženo 10 – 40 mg manganu, přičemž 25 % je v kostní dřeni. Nejvyšší koncentrace jsou v játrech, ledvinách, slinivce a nadledvinkách. Mangan je vylučován převážně stolicí, v malé míře močí.
Zatím není známo přesné potřebné množství manganu. Z bilančních studií s mladými muži vyplynulo, že minimální množství, při němž se neprojeví nedostatek je 0,74 mg/den. Doporučení D-A-CH uvádí množství 2 – 5 mg/den.
Údaje o skutečně přijímaném množství manganu se značně rozcházejí Evropský výbor SCF a americký FNB uvádějí při smíšené stravě příjem 10 – 11 mg, u vegetariánů 13 – 20 mg/den.
Nedostatek nebývá u lidí pozorován. Podle experimentálních zjištění snad může být souvislost se zvýšeným cholesterolem nebo s abnormalitami glukózové tolerance. Podle pokusů na zvířatech by se nedostatek mohl projevit řadou funkčních poruch jako zpomalení růstu, abnormalitami skeletu, poruchami reprodukce, poruchami koordinace u novorozenců, poruchami látkové výměny tuků a sacharidů.
Pokud jde o nadměrný příjem, toxická je především inhalace manganu z kontaminovaného vzduchu. V případě orálního příjmu by mohlo dojít k otravě z vody. Typické symptomy jsou však jen přechodné. Patří mezi ně: bolest a slabost svalů, všeobecná slabost, nechutenství, bolest hlavy, zpomalená pohyblivost končetin, poruchy řeči, výraz obličeje jako masky, halucinace, deprese, apatie,extrémní únava, projevy podobající se Parkinsonově chorobě. Zatím nejsou podklady pro stanovení hodnoty NOAEL. Vzhledem k tomu, že při obvyklé západní stravě nejsou pozorovány negativní projevy, panuje názor, že „neškodlivý“ je denní příjem 11 mg (hodnota NOAEL). Při použití bezpečnostního faktoru 1 je hodnota UL (nejvyšší horní limit) rovněž 11 mg./den. V doplňcích stravy přichází v úvahu např. přídavek kombinace síranu a citrátu nebo glukonátu.
Vzhledem k tomu, že se mangan podílí jako kofaktor enzymů na metabolismu chrupavek a kostí, diskutuje se možná souvislost souvislost s osteoporózou. U žen s osteoporózou byl v některých studiích zjištěn nižší obsah manganu v krvi, než u zdravých osob, a po suplementaci manganem došlo k výraznějšímu zvýšené této hladiny. To ukazuje na možnou souvislost.
A vzhledem k tomu, že je mangan také kofaktorem enzymů podílejících se na metabolismu sacharidů, uvažuje se o jeho významu pro diabetiky s poruchou glukózové tolerance. Výsledky studií však nejsou jednotné.
Dtsch. Lebensm. Rdsch., 105, 2009, č. 8, s. 494-500